Canto 5, Chapter 18
श्रीशुक उवाच तथा च भद्रश्रवा नाम धर्मसुतस्तत्कुलपतय: पुरुषा भद्राश्ववर्षे साक्षाद्भगवतो वासुदेवस्य प्रियांतनुं धर्ममयीं हयशीर्षाभिधानां परमेण समाधिना सन्निधाप्येदमभिगृणन्त उपधावन्ति ॥ १ ॥
śrī-śuka uvācatathā ca bhadraśravā nāma dharma-sutas tat-kula-patayaḥ puruṣā bhadrāśva-varṣe sākṣād bhagavato vāsudevasya priyāṁ tanuṁ dharmamayīṁ hayaśīrṣābhidhānāṁ parameṇa samādhinā sannidhāpyedam abhigṛṇanta upadhāvanti.
भद्रश्रवस ऊचु: ॐ नमो भगवते धर्मायात्मविशोधनाय नम इति ॥ २ ॥
bhadraśravasa ūcuḥoṁ namo bhagavate dharmāyātma-viśodhanāya nama iti.
अहो विचित्रं भगवद्विचेष्टितंघ्नन्तं जनोऽयं हि मिषन्न पश्यति । ध्यायन्नसद्यर्हि विकर्म सेवितुंनिर्हृत्य पुत्रं पितरं जिजीविषति ॥ ३ ॥
aho vicitraṁ bhagavad-viceṣṭitaṁghnantaṁ jano ’yaṁ hi miṣan na paśyatidhyāyann asad yarhi vikarma sevituṁnirhṛtya putraṁ pitaraṁ jijīviṣati
वदन्ति विश्वं कवय: स्म नश्वरंपश्यन्ति चाध्यात्मविदो विपश्चित: । तथापि मुह्यन्ति तवाज माययासुविस्मितं कृत्यमजं नतोऽस्मि तम् ॥ ४ ॥
vadanti viśvaṁ kavayaḥ sma naśvaraṁpaśyanti cādhyātmavido vipaścitaḥtathāpi muhyanti tavāja māyayāsuvismitaṁ kṛtyam ajaṁ nato ’smi tam
विश्वोद्भवस्थाननिरोधकर्म तेह्यकर्तुरङ्गीकृतमप्यपावृत: । युक्तं न चित्रं त्वयि कार्यकारणेसर्वात्मनि व्यतिरिक्ते च वस्तुत: ॥ ५ ॥
viśvodbhava-sthāna-nirodha-karma tehy akartur aṅgīkṛtam apy apāvṛtaḥyuktaṁ na citraṁ tvayi kārya-kāraṇesarvātmani vyatirikte ca vastutaḥ
वेदान् युगान्ते तमसा तिरस्कृतान्रसातलाद्यो नृतुरङ्गविग्रह: । प्रत्याददे वै कवयेऽभियाचतेतस्मै नमस्तेऽवितथेहिताय इति ॥ ६ ॥
vedān yugānte tamasā tiraskṛtānrasātalād yo nṛ-turaṅga-vigrahaḥpratyādade vai kavaye ’bhiyācatetasmai namas te ’vitathehitāya iti
हरिवर्षे चापि भगवान्नरहरिरूपेणास्ते । तद्रूपग्रहणनिमित्तमुत्तरत्राभिधास्ये । तद्दयितं रूपं महापुरुषगुणभाजनो महाभागवतो दैत्यदानवकुलतीर्थीकरणशीलाचरित: प्रह्लादोऽव्यवधानानन्यभक्तियोगेन सह तद्वर्षपुरुषैरुपास्ते इदं चोदाहरति ॥ ७ ॥
hari-varṣe cāpi bhagavān nara-hari-rūpeṇāste; tad-rūpa-grahaṇa-nimittam uttaratrābhidhāsye; tad dayitaṁ rūpaṁ mahā-puruṣa-guṇa-bhājano mahā-bhāgavato daitya-dānava-kula-tīrthīkaraṇa-śīlā-caritaḥ prahlādo ’vyavadhānānanya-bhakti-yogena saha tad-varṣa-puruṣair upāste idaṁ codāharati.
ॐ नमो भगवते नरसिंहाय नमस्तेजस्तेजसे आविराविर्भव वज्रनख वज्रदंष्ट्र कर्माशयान् रन्धय रन्धय तमो ग्रस ग्रस ॐ स्वाहा । अभयमभयमात्मनि भूयिष्ठा ॐ क्ष्रौम् ॥ ८ ॥
oṁ namo bhagavate narasiṁhāya namas tejas-tejase āvir-āvirbhava vajra-nakha vajra-daṁṣṭra karmāśayān randhaya randhaya tamo grasa grasa om svāhā; abhayam abhayam ātmani bhūyiṣṭhā oṁ kṣraum.
स्वस्त्यस्तु विश्वस्य खल: प्रसीदतांध्यायन्तु भूतानि शिवं मिथो धिया । मनश्च भद्रं भजतादधोक्षजेआवेश्यतां नो मतिरप्यहैतुकी ॥ ९ ॥
svasty astu viśvasya khalaḥ prasīdatāṁdhyāyantu bhūtāni śivaṁ mitho dhiyāmanaś ca bhadraṁ bhajatād adhokṣajeāveśyatāṁ no matir apy ahaitukī
मागारदारात्मजवित्तबन्धुषुसङ्गो यदि स्याद्भगवत्प्रियेषु न: । य: प्राणवृत्त्या परितुष्ट आत्मवान्सिद्ध्यत्यदूरान्न तथेन्द्रियप्रिय: ॥ १० ॥
māgāra-dārātmaja-vitta-bandhuṣusaṅgo yadi syād bhagavat-priyeṣu naḥyaḥ prāṇa-vṛttyā parituṣṭa ātmavānsiddhyaty adūrān na tathendriya-priyaḥ
यत्सङ्गलब्धं निजवीर्यवैभवंतीर्थं मुहु: संस्पृशतां हि मानसम् । हरत्यजोऽन्त: श्रुतिभिर्गतोऽङ्गजंको वै न सेवेत मुकुन्दविक्रमम् ॥ ११ ॥
yat-saṅga-labdhaṁ nija-vīrya-vaibhavaṁtīrthaṁ muhuḥ saṁspṛśatāṁ hi mānasamharaty ajo ’ntaḥ śrutibhir gato ’ṅgajaṁko vai na seveta mukunda-vikramam
यस्यास्ति भक्तिर्भगवत्यकिञ्चनासर्वैर्गुणैस्तत्र समासते सुरा: । हरावभक्तस्य कुतो महद्गुणामनोरथेनासति धावतो बहि: ॥ १२ ॥
yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanāsarvair guṇais tatra samāsate surāḥharāv abhaktasya kuto mahad-guṇāmanorathenāsati dhāvato bahiḥ
हरिर्हि साक्षाद्भगवान् शरीरिणा-मात्मा झषाणामिव तोयमीप्सितम् । हित्वा महांस्तं यदि सज्जते गृहेतदा महत्त्वं वयसा दम्पतीनाम् ॥ १३ ॥
harir hi sākṣād bhagavān śarīriṇāmātmā jhaṣāṇām iva toyam īpsitamhitvā mahāṁs taṁ yadi sajjate gṛhetadā mahattvaṁ vayasā dampatīnām
तस्माद्रजोरागविषादमन्यु-मानस्पृहाभयदैन्याधिमूलम् । हित्वा गृहं संसृतिचक्रवालंनृसिंहपादं भजताकुतोभयमिति ॥ १४ ॥
tasmād rajo-rāga-viṣāda-manyu-māna-spṛhā-bhayadainyādhimūlamhitvā gṛhaṁ saṁsṛti-cakravālaṁnṛsiṁha-pādaṁ bhajatākutobhayam iti
केतुमालेऽपि भगवान् कामदेवस्वरूपेण लक्ष्म्या: प्रियचिकीर्षया प्रजापतेर्दुहितृणां पुत्राणां तद्वर्षपतीनां पुरुषायुषाहोरात्रपरिसङ्ख्यानानां यासां गर्भा महापुरुषमहास्त्रतेजसोद्वेजितमनसां विध्वस्ता व्यसव: संवत्सरान्ते विनिपतन्ति ॥ १५ ॥
ketumāle ’pi bhagavān kāmadeva-svarūpeṇa lakṣmyāḥ priya-cikīrṣayā prajāpater duhitṝṇāṁ putrāṇāṁ tad-varṣa-patīnāṁ puruṣāyuṣāho-rātra-parisaṅkhyānānāṁ yāsāṁ garbhā mahā-puruṣa-mahāstra-tejasodvejita-manasāṁ vidhvastā vyasavaḥ saṁvatsarānte vinipatanti.
अतीव सुललितगतिविलासविलसितरुचिरहासलेशावलोकलीलया किञ्चिदुत्तम्भितसुन्दरभ्रूमण्डलसुभगवदनारविन्दश्रिया रमां रमयन्निन्द्रियाणि रमयते ॥ १६ ॥
atīva sulalita-gati-vilāsa-vilasita-rucira-hāsa-leśāvaloka-līlayā kiñcid-uttambhita-sundara-bhrū-maṇḍala-subhaga-vadanāravinda-śriyā ramāṁ ramayann indriyāṇi ramayate.
तद्भगवतो मायामयं रूपं परमसमाधियोगेन रमा देवी संवत्सरस्य रात्रिषु प्रजापतेर्दुहितृभिरुपेताह:सु च तद्भर्तृभिरुपास्ते इदं चोदाहरति ॥ १७ ॥
tad bhagavato māyāmayaṁ rūpaṁ parama-samādhi-yogena ramā devī saṁvatsarasya rātriṣu prajāpater duhitṛbhir upetāhaḥsu ca tad-bhartṛbhir upāste idaṁ codāharati.
ॐ ह्रां ह्रीं ह्रूं ॐ नमो भगवते हृषीकेशाय सर्वगुणविशेषैर्विलक्षितात्मने आकूतीनां चित्तीनां चेतसां विशेषाणां चाधिपतये षोडशकलायच्छन्दोमयायान्नमयायामृतमयाय सर्वमयाय सहसे ओजसे बलाय कान्ताय कामाय नमस्ते उभयत्र भूयात् ॥ १८ ॥
om hrāṁ hrīṁ hrūṁ oṁ namo bhagavate hṛṣīkeśāya sarva-guṇa-viśeṣair vilakṣitātmane ākūtīnāṁ cittīnāṁ cetasāṁ viśeṣāṇāṁ cādhipataye ṣoḍaśa-kalāya cchando-mayāyānna-mayāyāmṛta-mayāya sarva-mayāya sahase ojase balāya kāntāya kāmāya namas te ubhayatra bhūyāt.
स्त्रियो व्रतैस्त्वा हृषीकेश्वरं स्वतोह्याराध्य लोके पतिमाशासतेऽन्यम् । तासां न ते वै परिपान्त्यपत्यंप्रियं धनायूंषि यतोऽस्वतन्त्रा: ॥ १९ ॥
striyo vratais tvā hṛṣīkeśvaraṁ svatohy ārādhya loke patim āśāsate ’nyamtāsāṁ na te vai paripānty apatyaṁpriyaṁ dhanāyūṁṣi yato ’sva-tantrāḥ
स वै पति: स्यादकुतोभय: स्वयंसमन्तत: पाति भयातुरं जनम् । स एक एवेतरथा मिथो भयंनैवात्मलाभादधि मन्यते परम् ॥ २० ॥
sa vai patiḥ syād akutobhayaḥ svayaṁsamantataḥ pāti bhayāturaṁ janamsa eka evetarathā mitho bhayaṁnaivātmalābhād adhi manyate param
या तस्य ते पादसरोरुहार्हणंनिकामयेत्साखिलकामलम्पटा । तदेव रासीप्सितमीप्सितोऽर्चितोयद्भग्नयाच्ञा भगवन् प्रतप्यते ॥ २१ ॥
yā tasya te pāda-saroruhārhaṇaṁnikāmayet sākhila-kāma-lampaṭātad eva rāsīpsitam īpsito ’rcitoyad-bhagna-yācñā bhagavan pratapyate
मत्प्राप्तयेऽजेशसुरासुरादय-स्तप्यन्त उग्रं तप ऐन्द्रियेधिय: । ऋते भवत्पादपरायणान्न मांविन्दन्त्यहं त्वद्धृदया यतोऽजित ॥ २२ ॥
mat-prāptaye ’jeśa-surāsurādayastapyanta ugraṁ tapa aindriye dhiyaḥṛte bhavat-pāda-parāyaṇān na māṁvindanty ahaṁ tvad-dhṛdayā yato ’jita
स त्वं ममाप्यच्युत शीर्ष्णि वन्दितंकराम्बुजं यत्त्वदधायि सात्वताम् । बिभर्षि मां लक्ष्म वरेण्य माययाक ईश्वरस्येहितमूहितुं विभुरिति ॥ २३ ॥
sa tvaṁ mamāpy acyuta śīrṣṇi vanditaṁkarāmbujaṁ yat tvad-adhāyi sātvatāmbibharṣi māṁ lakṣma vareṇya māyayāka īśvarasyehitam ūhituṁ vibhur iti
रम्यके च भगवत: प्रियतमं मात्स्यमवताररूपं तद्वर्षपुरुषस्य मनो: प्राक्प्रदर्शितं स इदानीमपि महता भक्तियोगेनाराधयतीदं चोदाहरति ॥ २४ ॥
ramyake ca bhagavataḥ priyatamaṁ mātsyam avatāra-rūpaṁ tad-varṣa-puruṣasya manoḥ prāk-pradarśitaṁ sa idānīm api mahatā bhakti-yogenārādhayatīdaṁ codāharati.
ॐ नमो भगवते मुख्यतमाय नम: सत्त्वाय प्राणायौजसे सहसे बलाय महामत्स्याय नम इति ॥ २५ ॥
oṁ namo bhagavate mukhyatamāya namaḥ sattvāya prāṇāyaujase sahase balāya mahā-matsyāya nama iti.
अन्तर्बहिश्चाखिललोकपालकै-रदृष्टरूपो विचरस्युरुस्वन: । स ईश्वरस्त्वं य इदं वशेऽनय-न्नाम्ना यथा दारुमयीं नर: स्त्रियम् ॥ २६ ॥
antar bahiś cākhila-loka-pālakairadṛṣṭa-rūpo vicarasy uru-svanaḥsa īśvaras tvaṁ ya idaṁ vaśe ’nayannāmnā yathā dārumayīṁ naraḥ striyam
यं लोकपाला: किल मत्सरज्वराहित्वा यतन्तोऽपि पृथक्समेत्य च । पातुं न शेकुर्द्विपदश्चतुष्पद:सरीसृपं स्थाणु यदत्र दृश्यते ॥ २७ ॥
yaṁ loka-pālāḥ kila matsara-jvarāhitvā yatanto ’pi pṛthak sametya capātuṁ na śekur dvi-padaś catuṣ-padaḥsarīsṛpaṁ sthāṇu yad atra dṛśyate
भवान् युगान्तार्णव ऊर्मिमालिनिक्षोणीमिमामोषधिवीरुधां निधिम् । मया सहोरु क्रमतेऽज ओजसातस्मै जगत्प्राणगणात्मने नम इति ॥ २८ ॥
bhavān yugāntārṇava ūrmi-mālinikṣoṇīm imām oṣadhi-vīrudhāṁ nidhimmayā sahoru kramate ’ja ojasātasmai jagat-prāṇa-gaṇātmane nama iti
हिरण्मयेऽपि भगवान्निवसति कूर्मतनुं बिभ्राणस्तस्य तत्प्रियतमां तनुमर्यमा सह वर्षपुरुषै: पितृगणाधिपतिरुपधावति मन्त्रमिमं चानुजपति ॥ २९ ॥
hiraṇmaye ’pi bhagavān nivasati kūrma-tanuṁ bibhrāṇas tasya tat priyatamāṁ tanum aryamā saha varṣa-puruṣaiḥ pitṛ-gaṇādhipatir upadhāvati mantram imaṁ cānujapati.
ॐ नमो भगवते अकूपाराय सर्वसत्त्वगुणविशेषणायानुपलक्षितस्थानाय नमो वर्ष्मणे नमो भूम्ने नमो नमोऽवस्थानाय नमस्ते ॥ ३० ॥
oṁ namo bhagavate akūpārāya sarva-sattva-guṇa-viśeṣaṇāyānu-palakṣita-sthānāya namo varṣmaṇe namo bhūmne namo namo ’vasthānāya namas te.
यद्रूपमेतन्निजमाययार्पित-मर्थस्वरूपं बहुरूपरूपितम् । सङ्ख्या न यस्यास्त्ययथोपलम्भनात्-तस्मै नमस्तेऽव्यपदेशरूपिणे ॥ ३१ ॥
yad-rūpam etan nija-māyayārpitamartha-svarūpaṁ bahu-rūpa-rūpitamsaṅkhyā na yasyāsty ayathopalambhanāttasmai namas te ’vyapadeśa-rūpiṇe
जरायुजं स्वेदजमण्डजोद्भिदंचराचरं देवर्षिपितृभूतमैन्द्रियम् । द्यौ: खं क्षिति: शैलसरित्समुद्र-द्वीपग्रहर्क्षेत्यभिधेय एक: ॥ ३२ ॥
jarāyujaṁ svedajam aṇḍajodbhidaṁcarācaraṁ devarṣi-pitṛ-bhūtam aindriyamdyauḥ khaṁ kṣitiḥ śaila-sarit-samudra-dvīpa-graharkṣety abhidheya ekaḥ
यस्मिन्नसङ्ख्येयविशेषनाम-रूपाकृतौ कविभि: कल्पितेयम् । सङ्ख्या यया तत्त्वदृशापनीयतेतस्मै नम: साङ्ख्यनिदर्शनाय ते इति ॥ ३३ ॥
yasminn asaṅkhyeya-viśeṣa-nāma-rūpākṛtau kavibhiḥ kalpiteyamsaṅkhyā yayā tattva-dṛśāpanīyatetasmai namaḥ sāṅkhya-nidarśanāya te iti
उत्तरेषु च कुरुषु भगवान् यज्ञपुरुष: कृतवराहरूप आस्ते तं तु देवी हैषा भू: सह कुरुभिरस्खलितभक्तियोगेनोपधावति इमां च परमामुपनिषदमावर्तयति ॥ ३४ ॥
uttareṣu ca kuruṣu bhagavān yajña-puruṣaḥ kṛta-varāha-rūpa āste taṁ tu devī haiṣā bhūḥ saha kurubhir askhalita-bhakti-yogenopadhāvati imāṁ ca paramām upaniṣadam āvartayati.
ॐ नमो भगवते मन्त्रतत्त्वलिङ्गाय यज्ञक्रतवे महाध्वरावयवाय महापुरुषाय नम: कर्मशुक्लाय त्रियुगाय नमस्ते ॥ ३५ ॥ ।
oṁ namo bhagavate mantra-tattva-liṅgāya yajña-kratave mahā-dhvarāvayavāya mahā-puruṣāya namaḥ karma-śuklāya tri-yugāya namas te.
यस्य स्वरूपं कवयो विपश्चितोगुणेषु दारुष्विव जातवेदसम् । मथ्नन्ति मथ्ना मनसा दिदृक्षवोगूढं क्रियार्थैर्नम ईरितात्मने ॥ ३६ ॥
yasya svarūpaṁ kavayo vipaścitoguṇeṣu dāruṣv iva jāta-vedasammathnanti mathnā manasā didṛkṣavogūḍhaṁ kriyārthair nama īritātmane
द्रव्यक्रियाहेत्वयनेशकर्तृभि-र्मायागुणैर्वस्तुनिरीक्षितात्मने । अन्वीक्षयाङ्गातिशयात्मबुद्धिभि-र्निरस्तमायाकृतये नमो नम: ॥ ३७ ॥
dravya-kriyā-hetv-ayaneśa-kartṛbhirmāyā-guṇair vastu-nirīkṣitātmaneanvīkṣayāṅgātiśayātma-buddhibhirnirasta-māyākṛtaye namo namaḥ
करोति विश्वस्थितिसंयमोदयंयस्येप्सितं नेप्सितमीक्षितुर्गुणै: । माया यथायो भ्रमते तदाश्रयंग्राव्णो नमस्ते गुणकर्मसाक्षिणे ॥ ३८ ॥
karoti viśva-sthiti-saṁyamodayaṁyasyepsitaṁ nepsitam īkṣitur guṇaiḥmāyā yathāyo bhramate tad-āśrayaṁgrāvṇo namas te guṇa-karma-sākṣiṇe
प्रमथ्य दैत्यं प्रतिवारणं मृधेयो मां रसाया जगदादिसूकर: । कृत्वाग्रदंष्ट्रे निरगादुदन्वत:क्रीडन्निवेभ: प्रणतास्मि तं विभुमिति ॥ ३९ ॥
pramathya daityaṁ prativāraṇaṁ mṛdheyo māṁ rasāyā jagad-ādi-sūkaraḥkṛtvāgra-daṁṣṭre niragād udanvataḥkrīḍann ivebhaḥ praṇatāsmi taṁ vibhum iti