Canto 1, Chapter 4
व्यास उवाच इति ब्रुवाणं संस्तूय मुनीनां दीर्घसत्रिणाम् । वृद्ध: कुलपति: सूतं बह्वृच: शौनकोऽब्रवीत् ॥ १ ॥
vyāsa uvācaiti bruvāṇaṁ saṁstūyamunīnāṁ dīrgha-satriṇāmvṛddhaḥ kula-patiḥ sūtaṁbahvṛcaḥ śaunako ’bravīt
शौनक उवाच सूत सूत महाभाग वद नो वदतां वर । कथां भागवतीं पुण्यां यदाह भगवाञ्छुक: ॥ २ ॥
śaunaka uvācasūta sūta mahā-bhāgavada no vadatāṁ varakathāṁ bhāgavatīṁ puṇyāṁyad āha bhagavāñ chukaḥ
कस्मिन् युगे प्रवृत्तेयं स्थाने वा केन हेतुना । कुत: सञ्चोदित: कृष्ण: कृतवान् संहितां मुनि: ॥ ३ ॥
kasmin yuge pravṛtteyaṁsthāne vā kena hetunākutaḥ sañcoditaḥ kṛṣṇaḥkṛtavān saṁhitāṁ muniḥ
तस्य पुत्रो महायोगी समदृङ्निर्विकल्पक: । एकान्तमतिरुन्निद्रो गूढो मूढ इवेयते ॥ ४ ॥
tasya putro mahā-yogīsama-dṛṅ nirvikalpakaḥekānta-matir unnidrogūḍho mūḍha iveyate
दृष्ट्वानुयान्तमृषिमात्मजमप्यनग्नंदेव्यो ह्रिया परिदधुर्न सुतस्य चित्रम् । तद्वीक्ष्य पृच्छति मुनौ जगदुस्तवास्तिस्त्रीपुम्भिदा न तु सुतस्य विविक्तदृष्टे: ॥ ५ ॥
dṛṣṭvānuyāntam ṛṣim ātmajam apy anagnaṁdevyo hriyā paridadhur na sutasya citramtad vīkṣya pṛcchati munau jagadus tavāstistrī-pum-bhidā na tu sutasya vivikta-dṛṣṭeḥ
कथमालक्षित: पौरै: सम्प्राप्त: कुरुजाङ्गलान् । उन्मत्तमूकजडवद्विचरन् गजसाह्वये ॥ ६ ॥
katham ālakṣitaḥ pauraiḥsamprāptaḥ kuru-jāṅgalānunmatta-mūka-jaḍavadvicaran gaja-sāhvaye
कथं वा पाण्डवेयस्य राजर्षेर्मुनिना सह । संवाद: समभूत्तात यत्रैषा सात्वती श्रुति: ॥ ७ ॥
kathaṁ vā pāṇḍaveyasyarājarṣer muninā sahasaṁvādaḥ samabhūt tātayatraiṣā sātvatī śrutiḥ
स गोदोहनमात्रं हि गृहेषु गृहमेधिनाम् । अवेक्षते महाभागस्तीर्थीकुर्वंस्तदाश्रमम् ॥ ८ ॥
sa go-dohana-mātraṁ higṛheṣu gṛha-medhināmavekṣate mahā-bhāgastīrthī-kurvaṁs tad āśramam
अभिमन्युसुतं सूत प्राहुर्भागवतोत्तमम् । तस्य जन्म महाश्चर्यं कर्माणि च गृणीहि न: ॥ ९ ॥
abhimanyu-sutaṁ sūtaprāhur bhāgavatottamamtasya janma mahāścaryaṁkarmāṇi ca gṛṇīhi naḥ
स सम्राट् कस्य वा हेतो: पाण्डूनां मानवर्धन: । प्रायोपविष्टो गङ्गायामनादृत्याधिराट्श्रियम् ॥ १० ॥
sa samrāṭ kasya vā hetoḥpāṇḍūnāṁ māna-vardhanaḥprāyopaviṣṭo gaṅgāyāmanādṛtyādhirāṭ-śriyam
नमन्ति यत्पादनिकेतमात्मन:शिवायहानीय धनानि शत्रव: । कथं स वीर: श्रियमङ्ग दुस्त्यजांयुवैषतोत्स्रष्टुमहो सहासुभि: ॥ ११ ॥
namanti yat-pāda-niketam ātmanaḥśivāya hānīya dhanāni śatravaḥkathaṁ sa vīraḥ śriyam aṅga dustyajāṁyuvaiṣatotsraṣṭum aho sahāsubhiḥ
शिवाय लोकस्य भवाय भूतयेय उत्तमश्लोकपरायणा जना: । जीवन्ति नात्मार्थमसौ पराश्रयंमुमोच निर्विद्य कुत: कलेवरम् ॥ १२ ॥
śivāya lokasya bhavāya bhūtayeya uttama-śloka-parāyaṇā janāḥjīvanti nātmārtham asau parāśrayaṁmumoca nirvidya kutaḥ kalevaram
तत्सर्वं न: समाचक्ष्व पृष्टो यदिह किञ्चन । मन्ये त्वां विषये वाचां स्नातमन्यत्र छान्दसात् ॥ १३ ॥
tat sarvaṁ naḥ samācakṣvapṛṣṭo yad iha kiñcanamanye tvāṁ viṣaye vācāṁsnātam anyatra chāndasāt
सूत उवाच द्वापरे समनुप्राप्ते तृतीये युगपर्यये । जात: पराशराद्योगी वासव्यां कलया हरे: ॥ १४ ॥
sūta uvācadvāpare samanuprāptetṛtīye yuga-paryayejātaḥ parāśarād yogīvāsavyāṁ kalayā hareḥ
स कदाचित्सरस्वत्या उपस्पृश्य जलं शुचि: । विविक्त एक आसीन उदिते रविमण्डले ॥ १५ ॥
sa kadācit sarasvatyāupaspṛśya jalaṁ śuciḥvivikta eka āsīnaudite ravi-maṇḍale
परावरज्ञ: स ऋषि: कालेनाव्यक्तरंहसा । युगधर्मव्यतिकरं प्राप्तं भुवि युगे युगे ॥ १६ ॥
parāvara-jñaḥ sa ṛṣiḥkālenāvyakta-raṁhasāyuga-dharma-vyatikaraṁprāptaṁ bhuvi yuge yuge
भौतिकानां च भावानां शक्तिह्रासं च तत्कृतम् । अश्रद्दधानान्नि:सत्त्वान्दुर्मेधान् ह्रसितायुष: ॥ १७ ॥ दुर्भगांश्च जनान् वीक्ष्य मुनिर्दिव्येन चक्षुषा । सर्ववर्णाश्रमाणां यद्दध्यौ हितममोघदृक् ॥ १८ ॥
bhautikānāṁ ca bhāvānāṁśakti-hrāsaṁ ca tat-kṛtamaśraddadhānān niḥsattvāndurmedhān hrasitāyuṣaḥ
चातुर्होत्रं कर्म शुद्धं प्रजानां वीक्ष्य वैदिकम् । व्यदधाद्यज्ञसन्तत्यै वेदमेकं चतुर्विधम् ॥ १९ ॥
cātur-hotraṁ karma śuddhaṁprajānāṁ vīkṣya vaidikamvyadadhād yajña-santatyaivedam ekaṁ catur-vidham
ऋग्यजु:सामाथर्वाख्या वेदाश्चत्वार उद्धृता: । इतिहासपुराणं च पञ्चमो वेद उच्यते ॥ २० ॥
ṛg-yajuḥ-sāmātharvākhyāvedāś catvāra uddhṛtāḥitihāsa-purāṇaṁ capañcamo veda ucyate
तत्रर्ग्वेदधर: पैल: सामगो जैमिनि: कवि: । वैशम्पायन एवैको निष्णातो यजुषामुत ॥ २१ ॥
tatrarg-veda-dharaḥ pailaḥsāmago jaiminiḥ kaviḥvaiśampāyana evaikoniṣṇāto yajuṣām uta
अथर्वाङ्गिरसामासीत्सुमन्तुर्दारुणो मुनि: । इतिहासपुराणानां पिता मे रोमहर्षण: ॥ २२ ॥
atharvāṅgirasām āsītsumantur dāruṇo muniḥitihāsa-purāṇānāṁpitā me romaharṣaṇaḥ
त एत ऋषयो वेदं स्वं स्वं व्यस्यन्ननेकधा । शिष्यै: प्रशिष्यैस्तच्छिष्यैर्वेदास्ते शाखिनोऽभवन् ॥ २३ ॥
ta eta ṛṣayo vedaṁsvaṁ svaṁ vyasyann anekadhāśiṣyaiḥ praśiṣyais tac-chiṣyairvedās te śākhino ’bhavan
त एव वेदा दुर्मेधैर्धार्यन्ते पुरुषैर्यथा । एवं चकार भगवान् व्यास: कृपणवत्सल: ॥ २४ ॥
ta eva vedā durmedhairdhāryante puruṣair yathāevaṁ cakāra bhagavānvyāsaḥ kṛpaṇa-vatsalaḥ
स्त्रीशूद्रद्विजबन्धूनां त्रयी न श्रुतिगोचरा । कर्मश्रेयसि मूढानां श्रेय एवं भवेदिह । इति भारतमाख्यानं कृपया मुनिना कृतम् ॥ २५ ॥
strī-śūdra-dvijabandhūnāṁtrayī na śruti-gocarākarma-śreyasi mūḍhānāṁśreya evaṁ bhaved ihaiti bhāratam ākhyānaṁkṛpayā muninā kṛtam
एवं प्रवृत्तस्य सदा भूतानां श्रेयसि द्विजा: । सर्वात्मकेनापि यदा नातुष्यद्धृदयं तत: ॥ २६ ॥
evaṁ pravṛttasya sadābhūtānāṁ śreyasi dvijāḥsarvātmakenāpi yadānātuṣyad dhṛdayaṁ tataḥ
नातिप्रसीदद्धृदय: सरस्वत्यास्तटे शुचौ । वितर्कयन् विविक्तस्थ इदं चोवाच धर्मवित् ॥ २७ ॥
nātiprasīdad-dhṛdayaḥsarasvatyās taṭe śucauvitarkayan vivikta-sthaidaṁ covāca dharma-vit
धृतव्रतेन हि मया छन्दांसि गुरवोऽग्नय: । मानिता निर्व्यलीकेन गृहीतं चानुशासनम् ॥ २८ ॥ भारतव्यपदेशेन ह्याम्नायार्थश्च प्रदर्शित: । दृश्यते यत्र धर्मादि स्त्रीशूद्रादिभिरप्युत ॥ २९ ॥
dhṛta-vratena hi mayāchandāṁsi guravo ’gnayaḥmānitā nirvyalīkenagṛhītaṁ cānuśāsanam
तथापि बत मे दैह्यो ह्यात्मा चैवात्मना विभु: । असम्पन्न इवाभाति ब्रह्मवर्चस्य सत्तम: ॥ ३० ॥
tathāpi bata me daihyohy ātmā caivātmanā vibhuḥasampanna ivābhātibrahma-varcasya sattamaḥ
किं वा भागवता धर्मा न प्रायेण निरूपिता: । प्रिया: परमहंसानां त एव ह्यच्युतप्रिया: ॥ ३१ ॥
kiṁ vā bhāgavatā dharmāna prāyeṇa nirūpitāḥpriyāḥ paramahaṁsānāṁta eva hy acyuta-priyāḥ
तस्यैवं खिलमात्मानं मन्यमानस्य खिद्यत: । कृष्णस्य नारदोऽभ्यागादाश्रमं प्रागुदाहृतम् ॥ ३२ ॥
tasyaivaṁ khilam ātmānaṁmanyamānasya khidyataḥkṛṣṇasya nārado ’bhyāgādāśramaṁ prāg udāhṛtam
तमभिज्ञाय सहसा प्रत्युत्थायागतं मुनि: । पूजयामास विधिवन्नारदं सुरपूजितम् ॥ ३३ ॥
tam abhijñāya sahasāpratyutthāyāgataṁ muniḥpūjayām āsa vidhivannāradaṁ sura-pūjitam