Canto 12, Chapter 5
श्रीशुक उवाच अत्रानुवर्ण्यतेऽभीक्ष्णं विश्वात्मा भगवान् हरि: । यस्य प्रसादजो ब्रह्मा रुद्र: क्रोधसमुद्भव: ॥ १ ॥
śrī-śuka uvācaatrānuvarṇyate ’bhīkṣṇaṁviśvātmā bhagavān hariḥyasya prasāda-jo brahmārudraḥ krodha-samudbhavaḥ
त्वं तु राजन् मरिष्येति पशुबुद्धिमिमां जहि । न जात: प्रागभूतोऽद्य देहवत्त्वं न नङ्क्ष्यसि ॥ २ ॥
tvaṁ tu rājan mariṣyetipaśu-buddhim imāṁ jahina jātaḥ prāg abhūto ’dyadeha-vat tvaṁ na naṅkṣyasi
न भविष्यसि भूत्वा त्वं पुत्रपौत्रादिरूपवान् । बीजाङ्कुरवद् देहादेर्व्यतिरिक्तो यथानल: ॥ ३ ॥
na bhaviṣyasi bhūtvā tvaṁputra-pautrādi-rūpavānbījāṅkura-vad dehādervyatirikto yathānalaḥ
स्वप्ने यथा शिरश्छेदं पञ्चत्वाद्यात्मन: स्वयम् । यस्मात् पश्यति देहस्य तत आत्मा ह्यजोऽमर: ॥ ४ ॥
svapne yathā śiraś-chedaṁpañcatvādy ātmanaḥ svayamyasmāt paśyati dehasyatata ātmā hy ajo ’maraḥ
घटे भिन्ने घटाकाश आकाश: स्याद् यथा पुरा । एवं देहे मृते जीवो ब्रह्म सम्पद्यते पुन: ॥ ५ ॥
ghaṭe bhinne ghaṭākāśaākāśaḥ syād yathā purāevaṁ dehe mṛte jīvobrahma sampadyate punaḥ
मन: सृजति वै देहान् गुणान् कर्माणि चात्मन: । तन्मन: सृजते माया ततो जीवस्य संसृति: ॥ ६ ॥
manaḥ sṛjati vai dehānguṇān karmāṇi cātmanaḥtan manaḥ sṛjate māyātato jīvasya saṁsṛtiḥ
स्नेहाधिष्ठानवर्त्यग्निसंयोगो यावदीयते । तावद्दीपस्य दीपत्वमेवं देहकृतो भव: । रज:सत्त्वतमोवृत्त्या जायतेऽथ विनश्यति ॥ ७ ॥
snehādhiṣṭhāna-varty-agni-saṁyogo yāvad īyatetāvad dīpasya dīpatvamevaṁ deha-kṛto bhavaḥrajaḥ-sattva-tamo-vṛttyājāyate ’tha vinaśyati
न तत्रात्मा स्वयंज्योतिर्यो व्यक्ताव्यक्तयो: पर: । आकाश इव चाधारो ध्रुवोऽनन्तोपमस्तत: ॥ ८ ॥
na tatrātmā svayaṁ-jyotiryo vyaktāvyaktayoḥ paraḥākāśa iva cādhārodhruvo ’nantopamas tataḥ
एवमात्मानमात्मस्थमात्मनैवामृश प्रभो । बुद्ध्यानुमानगर्भिण्या वासुदेवानुचिन्तया ॥ ९ ॥
evam ātmānam ātma-sthamātmanaivāmṛśa prabhobuddhyānumāna-garbhiṇyāvāsudevānucintayā
चोदितो विप्रवाक्येन न त्वां धक्ष्यति तक्षक: । मृत्यवो नोपधक्ष्यन्ति मृत्यूनां मृत्युमीश्वरम् ॥ १० ॥
codito vipra-vākyenana tvāṁ dhakṣyati takṣakaḥmṛtyavo nopadhakṣyantimṛtyūnāṁ mṛtyum īśvaram
अहं ब्रह्म परं धाम ब्रह्माहं परमं पदम् । एवं समीक्ष्य चात्मानमात्मन्याधाय निष्कले ॥ ११ ॥ दशन्तं तक्षकं पादे लेलिहानं विषाननै: । न द्रक्ष्यसि शरीरं च विश्वं च पृथगात्मन: ॥ १२ ॥
ahaṁ brahma paraṁ dhāmabrahmāhaṁ paramaṁ padamevaṁ samīkṣya cātmānamātmany ādhāya niṣkale
एतत्ते कथितं तात यदात्मा पृष्टवान् नृप । हरेर्विश्वात्मनश्चेष्टां किं भूय: श्रोतुमिच्छसि ॥ १३ ॥
etat te kathitaṁ tātayad ātmā pṛṣṭavān nṛpaharer viśvātmanaś ceṣṭāṁkiṁ bhūyaḥ śrotum icchasi